“Malování dřívky a větvičkami není jen „náhražka štětce“ – je to úplně jiný způsob, jak se dostat k sobě samému. Má několik překvapivě hlubokých přínosů, které se dotýkají jak psychiky, tak i vnímání světa.
Za prvé tě to vyvede z kontroly. Štětec poslouchá, ale větvička ne. Klade odpor, láme se, zanechává nepravidelné stopy. Tím tě nutí pustit perfekcionismus a víc reagovat na to, co vzniká. To je hodně blízké principům flow – stavu, kdy jsi plně ponořená do činnosti a přestaneš řešit čas i výkon.
Zároveň je tam silný tělesný prožitek. Držení dřívka je jiné než držení štětce – zapojuješ jinak ruku, tlak, rytmus. Je to víc instinktivní, skoro až „primitivní“ (v dobrém smyslu). Dostáváš se blíž k něčemu, co není tolik filtrované rozumem.
Velmi důležitý je i kontakt s přírodou. Větvička není neutrální nástroj – nese v sobě strukturu stromu, jeho „paměť“. Když s ní maluješ, trochu jako bys spolupracovala s přírodou, ne jen sama se sebou. To může mít až lehce meditativní kvalitu, podobnou tomu, co se zkoumá v arteterapie – kde nejde o výsledek, ale o proces a prožitek.
Další věc je autenticita. Dřívko neumí „hezkou linku“ tak snadno jako štětec, takže tě vede k syrovějším, pravdivějším stopám. To může otevřít emoce, které bys jinak uhladila. Často se objeví struktury, které překvapí i tebe samotnou.
A nakonec – hravost. Je v tom něco dětského, objevného. Vezmeš něco obyčejného ze země a proměníš to v nástroj tvorby. To vrací radost z tvorby bez tlaku na výsledek.” — Takto hovoří malířka Marcela Lilling o technice, která nás v tento den čeká. Lektorku již můžete znát z kurzu Reverzní malby.
Dílna bude tříhodinová! Materiál zajistíme.
